Šumava 2019

Jsem chodec. Byla jsem a budu. Jen jsem na čas zapomněla.
Od neděle do pátku jsem procházela Šumavu. Hamry-Hojsova Stráž - Lipenská přehrada. Zelená, zelená a zase nádherně zelená. Nacucaná vodou. Kde nejsou lanovky, nejsou lidi. Nouzová nocoviště. Všechno jídlo i bydlení na zádech, ve 20 let starém batohu.
Jedna velká nádhera.
Občas i vyčerpání. Chci chodit. Pořád.
A dnes zase zpátky v kanceláři.

Nebudeme to brát tak vážně...

Bydlím ve vesnici v blízkosti většího města, mimochodem toho nejhezčího. Poslední roky se snažím jezdit do práce na kole, nebo koloběžce. Občas. Pokud je počasí a pokud mě nepřemůže lenost. Je to 13km po cyklostezce, takže ideální.
Cestou se kochám krajinou, zvířatama co potkávám, momentálně taky vlčíma mákama a divokýma kosatcema.

V květnu se naše firma přidala k akci "Do práce na kole". Mužská část to vzala zodpovědně a soutěživě (jak jinak). Ale za ženy jsme si vzájemně šlapaly na paty jen s jednou kolegyní.
Odpoledne v kuchyňce:
- Ti chlapi to žerou, jezdí za každého počasí a jak blázni.
- Hm, tak to já jezdím, jen když se mi chce, ale abych jezdila třeba v dešti, to ani náhodou.
- No, tak to já taky ne, prostě na pohodu.

Druhý den ráno jsme se potkaly v kolárně, obě zmoklé jak slepice :). Ani jedna jsme to nekomentovaly.

Nikdy sama

Jsem ráda sama. Sama s knížkou, sama v lese. Potichu.
A mám 3 děti - divočáky. A jsem šťastná, že je mám. Akorát občas postrádám tu samotu :).
Momentálně jsem už 3. týden doma - viróza a pak zápal plic (slabý). A ani jeden den sama - děti se systematicky střídají v marodění, aby nebyly pozadu. Je pravda, že když jsem měla teploty, byl doma jen M. a dopoledne ho hlídali prarodiče. A teď už mi je dobře, takže co vlastně mrmlám :).