Nebudeme to brát tak vážně...

Bydlím ve vesnici v blízkosti většího města, mimochodem toho nejhezčího. Poslední roky se snažím jezdit do práce na kole, nebo koloběžce. Občas. Pokud je počasí a pokud mě nepřemůže lenost. Je to 13km po cyklostezce, takže ideální.
Cestou se kochám krajinou, zvířatama co potkávám, momentálně taky vlčíma mákama a divokýma kosatcema.

V květnu se naše firma přidala k akci "Do práce na kole". Mužská část to vzala zodpovědně a soutěživě (jak jinak). Ale za ženy jsme si vzájemně šlapaly na paty jen s jednou kolegyní.
Odpoledne v kuchyňce:
- Ti chlapi to žerou, jezdí za každého počasí a jak blázni.
- Hm, tak to já jezdím, jen když se mi chce, ale abych jezdila třeba v dešti, to ani náhodou.
- No, tak to já taky ne, prostě na pohodu.

Druhý den ráno jsme se potkaly v kolárně, obě zmoklé jak slepice :). Ani jedna jsme to nekomentovaly.